Zřícenina hradu Týřov
Hrad Týřov patřil mezi nejstarší české hrady a pravděpodobně byl postaven brzy po královském hradu Křivoklátu, do jehož majetku také náležel, tj. na počátku 13. století. První historicky doložená zpráva o něm je z 20. září 1249. Tehdy tu král Václav I. zajal svého odbojného syna Přemysla a jeho družinu, když přišli žádat o milost. Další zpráva o Týřově je ze 16. listopadu 1250, kdy zde pražský děkan Vít pasoval na králův rozkaz velízského vladaře Medvěda na rytíře. V lednu 1252 byl na Týřově datován králův list litoměřickému kostelu, ale potom historické doklady o dalším pobytu českých panovníků na Týřově chybějí. Snad se stal jeho soupeřem hrad Nižbor, který založil Přemysl Otakar II., ačkoliv Týřov zůstal dále součástí křivoklátského panství. Když se roku 1307 zmocnil Křivoklátu Vilém Zajíc z Valdeka, opanoval též Týřov. Po jeho smrti roku 1309 byl Křivoklát s Týřovem vrácen opět královské koruně, ale Jan Lucemburský jej postoupil Oldřichovi Pluhovi z Rabštejna. Od října 1315 do 17. dubna 1316 zde byl vězněn Jindřich z Lipé, zástupce krále Jana v Čechách.
Karel IV. vyplatil Křivoklát, Týřov a další hrady, vrátil je zase do majetku království a zajistil je proti zcizení v Majestas Carolina roku 1348. V tomto královském dokumentu je hrad uveden pod německým názvem Angerbach. Karel IV. ustanovil pro hrad Týřov také vlastní purkrabí. Doklady o tom pocházejí z let 1392 a 1399, ale jejich jména nejsou známá. Teprve roku 1400 se uvádí purkrabí Filip Loukota z Dědic, dřívější lovčí na hradě Křivoklátě.
Roku 1422 zastavil král Zikmund Křivoklátsko s Týřovem Alšovi Holickému ze Šternberka. Týřov byl potom v majetku Holických, kteří se psali z Týřova, až do roku 1454, kdy bylo celé Křivoklátsko vráceno králi Ladislavovi. Ale již od roku 1460 držel Týřov Jošt z Ensidlu, německý sekretář krále Jiřího z Poděbrad (od roku 1453), který byl nejdříve ve službách Alše Holického, a roku 1458 jej král Jiří povýšil do rytířského stavu. Týřov a 10 vsí dostal Jošt za půjčku králi. Ačkoliv byl Němec, založil nový český rod Týřovských z Ensidle (Einsidle).
Nejznámější jsou Joštovi čtyři vnuci Jan, Albrecht, Jošt a Jiřík, kteří v kraji prosluli jako výtržníci. Ti o hrad Týřov nijak zvlášť nepečovali a jejich cílem bylo snadno získat peníze. Roku 1566 dostali povolení k dolování rtuti u Týřovic, ale není známo s jakým výsledkem. Roku 1574 byli na živu už jen dva bratři, Jan a Jiřík. Hrad Týřov drželi i nadále společně, ale byl už tak sešlý, že v něm nemohli ani bydlet.
O hrad se ucházeli mnozí zájemci, mezi nimi i král, protože v jeho okolí byly rozsáhlé lesy. Poslední Týřovský na hradě, Jiřík, jej prodal roku 1577 Janu staršímu z Lobkovic na Točníku, královskému radovi a prezidentu nad apelacemi, a to za 12 500 kop grošů. Na přání císaře Rudolfa II. musel se však nový majitel zříci veškeré honitby na vysokou a černou zvěř v okolních lesích.
Lobkovic bydlel na Točníku a o Týřov se nestaral. Hrad pustl a proměnil se ve zříceninu. Císař Rudolf II. vyměnil v roce 1588 s Lobkovicem hrad Týřov za vesnice Týřovice, Hudlice, Újezdec, Broumy a dvůr Kouřimec se vším příslušenstvím, městečko Kožlany a ještě další vesnice, protože chtěl scelit křivoklátské panství, ale především rozšířit honitbu. Tak se dostal pustý Týřov opět ke Křivoklátu, s nímž byl potom roku 1685 prodán Valdštejnům.
Hrad Týřov, postavený Václavem I. podle vzoru francouzských kastelů na vysokém ostrohu nad řekou Mží pod Skryjemi byl pevností jedinečnou nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě. Na rozdíl od ostatních tehdejších hradů byl schopen aktivní obrany křížovým ostřelováním nepřítele v předpolí, shora z devíti okrouhlých věží (Tomáš Durdík). Také proti nenadálému přepadení byl hrad dobře zabezpečen: jednak přirozenými příkrými stráněmi, jednak na jižní straně hlubokým údolím, kterým protékal potok Úpoř do Mže. Dále byl chráněn soustavou širokých a hlubokých příkopů s valy.
Hradiště tvořila protáhlá základna, táhnoucí se od východu k západu. Kromě věží měl hrad ještě dvě hranolovité bašty a další věže. Do hradu se vcházelo pouze z východní strany po padacím mostě přes třetí příkop do brány, chráněné dvěma věžemi. Celý areál hradu, uzavřený do hradebních zdí, byl rozdělen na dvě nestejné části: dolní - východní a horní - západní. V dolní, širší lichoběžníkové části byly pravděpodobně hospodářské budovy jako v předhradí. Horní užší a protáhlá obdélníková část byla oddělena od dolní zdí se vstupní brankou, opatřenou snad též padacím můstkem a střeženou vysokou válcovou věží. V nejzápadnějším cípu horní části stála čtyřboká věžovitá budova paláce. Pod palácem bylo sklepení, vytesané ve skále, se zvláštním vchodem přímo z nádvoří, stejně jako přízemí a první patro, kam vedly schody na dřevěnou pavlač.
